Jedním z nich je maskování hlubších principů v dokumentu, které mají vztah k hodnotám země, v případě EU, hodnotám společenství. Druhým důvodem je nepřítomnost prezidenta Putina na letošní bezpečnostní konferenci v Mnichově. Cílem příspěvku je přispět k zamyšlení, srovnání a poodkrytí několika málo hlubších principů, které budeme muset akceptovat, ať si to přejeme nebo ne, především pokud bude i nadále existovat EU a v ní jednotlivé státy.
Sám patřím k těm, kteří poměrně často používají argument rusofobie. Jsem si vědom, že je to pro mnohé důvod k označení „Pro-Putinovský…“. Pro mne je to pomocný prostředek k oslovení. Vím, že rusofobie není příčinou, ale pouze symptomem, a následkem hlubší příčiny chování části západní společnosti a politiků, kteří se chovají tak, jak se chovají. Většina, i vzdělaných občanů, totiž neumí nehledat příčinu příčin, protože k takovému hledání nebyla připravena. Na druhé straně konstatuji, že mnohé argumenty a prezentace opravdových a tzv. „Pro-Putinovců“ dělají samotné RF, její zahraniční politice a prezidentu Putinovi často více škody, než dobra. A to i v samotné RF. Některé pořady ruské televize, které se snaží obhajovat oficiální pozici RF a Kremlu, balí jinak často cenné a věcné argumenty do emocí, agresivity a absurdity, která může nezkušenému západnímu divákovi se znalostí ruského jazyka – o divákovi neznajícího ruský jazyk vůbec nemluvě, dělat strach, budit odpor a uzavřít cestu k dialogu. To platí i pro mnohé Rusy, které osobně znám a jichž si cením. Mimo jiné, dialog a schopnost k dialogu je to, co postrádám v RF. Co chci tím říci?
V kontextu obsahu názvu příspěvku ve vztahu k RF to pro nás znamená povinnost seznámit se s vlastností, jejím obsahem a působením, kterou nazývám pragmatismus. Na úrovni současné zahraniční politiky RF to mohu nazvat i mocensko – politický pragmatismus. To proto, že prezident, nebo jiná výkonná moc státu nikdy neměla, nemá a nebude nikdy mít přátelské vztahy s druhými prezidenty nebo výkonnou mocí, podobné vztahům mezilidským. Proto o přátelských vztazích v politice, včetně asymetrického spojenectví v lidském pojetí může mluvit pouze vlastizrádce nebo hlupák. Vztah mezi státy se řídí a podčiňuje se v diplomacii, zahraniční politice a její realizaci zájmům státu a zájmům jeho občanů. Nebudu se dnes podrobněji rozepisovat na toto téma. Dovoluji si poukázat na interview prezidenta Putina německému deníku Bild ze dne 5. ledna, zveřejněného dnes 11.1.2015. V jeho jedné časti je potvrzeno, co píši. Citát v ruštině nebudu uvádět, v němčině zní následovně:„ Aber in den internationalen Beziehungen zwischen Staaten geht es anders zu: Da bin ich weder Freund noch Braut noch Bräutigam. Ich bin der Präsident von 146 Millionen Russen. Für ihre Interessen muss ich einstehen. Wir sind bereit, das ohne Konflikte auszutragen und auf der Basis des internationalen Rechts nach Kompromissen zu suchen.“ Tím jsem dostal k druhé části příspěvku, EU.
V kontextu obsahu názvu příspěvku ve vztahu k EU je situace složitější. Proč? Je tomu především proto, že EU nemá opravdového poltického lídra, nemá jasně definovaný zájem a tím nemá na úrovni občanů a občanské společnosti dostatek prostředků a instrumentů, které by mohly efektivně podporovat svojí zahraniční politiku EU, kdyby taková existovala. Přitom nehraje roli, zda vnitřní ruská propaganda používá, jak někteří západní komentátoři formulují, polopravdy, mýty, nacionalistické a pravoslavné hodnoty. Je zcela jedno, jestli západní hodnocení prezidenta používá kategorie amoralismu, interpretuje po svém etnicko – nacionální zájmy RF, nebo podsouvá prezidentovi, že démonizuje NATO. Takové hodnocení a formulování je právě důkazem nepřítomnosti EU – společných polopravd, mýtů, hodnot, ale i věcných argumentů. Na druhé straně je důkazem toho, že EU nikdy neměla, nemá a ani v představitelné budoucnosti nebude mít jasně formulovanou samostatnou zahraniční politiku založenou na principu zájmu národního státu nebo federálního uspořádání. Očividná a mnohokrát dokumentovaná závislost zahraničně politicko – hospodářských rozhodnutí EU na USA dovoluje pragmatismu zahraniční politiky RF pouze nabízet, ale ne vést, dialog. I proto nepojede prezident Putin na mnichovskou bezpečnostní konferenci. Západu nezůstalo nic jiného než používat instrumenty založené na emocích: rusofobii a strach.
Představím – li si, že evropský občan se svými starostmi a radostmi a bezbřehými přáními je konfrontován s obrazem RF jako evropská země, jako část eurasijské civilizace, jako mladý stát, který se zrodil z popelu SSSR, a v ne poslední řadě jako atomová velmoc, kterou si EU – NATO nedovolí napadnout, je zcela přirozené, že občan EU je zmaten, nejistý a hledá podporu u toho, kdo mu jí umí slíbit. Proto roste nacionalismus a populismus. EU elity vědí, že cílem pragmatismu zahraniční politiky RF je kolaps demokratického modelu Ukrajiny, kolaps jihovýchodní Evropy, Blízkého východu a dalších. Není to vinou RF, ale vinou politicko – hospodářského systému EU, jehož nosným prvkem je expansionismus a neochota k dialogu. Bezbřehé diskuze a konference nikam nevedou. Stačí se podívat na Minsk I, II, dnes již III. Proto bude Ukrajina plnit stránky novin a TV programy v tomto roce.
Na druhé straně této mince je seznam výzev pro RF. K nim patří zmenšení korupce nejenom v RF, ale i v Eurasijské hospodářské unii, omezení rizika válečných konfliktů ve státech na jižní hranici RF, a v neposlední řadě potřeba se naučit komunikovat s Čínou na nižších úrovních, než té prezidentské a vládní. Ta zde jako poslední pojmenovaná výzva platí i pro EU, a samozřejmě i pro ČR. Kdo si myslí, že bude moci zneužít, nebo využívat čínské investice pouze ke svému osobnímu obohacení, třeba i zabezpečením pozicí v dozorčích radách společností s čínskou účastí udělá dobře, když začne počítat své dny.
Své dny na výsluní by měli konečně začít počítat i nerozhodnutí ruští oligarchové, lídři Ruské centrální banky, koketující s virtuálními západními hodnotami a ignorující mimo jiné zákon Greshama – Koperníka, který vysvětluje, proč špatná měna vytlačuje z obratu měnu lepší. V neposlední řadě i vlastníci hlavní redaktoři ruských masových medií by měli začít počítat své dny. To již proto, že ve své velké většině mají podobu tzv. západní páté kolony a bezostyšně využívají a často zneužívají takové svobody, o kterých se západním mediím může jenom snít. Kdo nevěří, ať se naučí rusky, čte a poslouchá, pokud nemá na návštěvu RF čas, nebo peníze, nebo má strach. Problém RF a EU je problémem společným, protože nemáme možnost si vybírat své sousedy, stejně jako rodiče. Každý rozumný člověk ví, že košile je tělu bližší než kabát, a že mírové soužití se sousedem je důležitější než dobrá rada tety z daleka, nebo asymetrické spojenectví se strýcem v zámoří.
